MŮJ PŘÍBĚH

Abych se mohl v životě nalézt, nejprve jsem se musel ztratit.

     Můj životní příběh poukazuje na to, jak dlouho člověk může bloudit, než skutečně najde to, co ho opravdu naplňuje. Už jako malý chlapec jsem se považoval za dobrodruha a toužil jsem vždy po něčem víc. V sedmnácti jsem se společně s přítelkyní rozhodl odstěhovat od rodiny, abychom mohli začít žít konečně spolu. Po dvou letech, kdy se naše cesty rozdělily, jak už to tak někdy bývá, mě život donutil začít od samého začátku. S nulovými příjmy, kdy jsem neměl kde bydlet nastal čas, abych udělal v životě důležité rozhodnutí. Věděl jsem, že pokud nevezmu svůj život zodpovědně do vlastních rukou a nepostavím se už konečně na vlastní nohy, nestane se vůbec nic. Když jsem si zajistil bydlení a ,,jistou,, práci, po nějaké době se vše vrátilo opět do rovnováhy. Stabilní práce a střecha nad hlavou. Ptáte se, co mi tak ještě mohlo v životě chybět? Sám jsem si na tuto otázku nedokázal v tu dobu odpovědět. Věděl jsem však, že stagnace v mém životě, kterou jsem zažíval mi zkrátka nedávala žádný smysl. O rok později jsem si položil jednu zásadní otázku. Je opravdovým smyslem mého života denně trávit čas v zaměstnání, ve kterém se každý den opakuje to samé? To vše jen proto, abych zaplatil veškeré složenky v mém stereotypním životě a vydělal si peníze prací, která mě ve skutečnosti nebavila. Zjistil jsem tak, že mé srdce ve skutečnosti touží po něčem víc.

Nabídka, která se neodmítá

     V tu dobu mě oslovil kamarád s podnikatelskou nabídkou ve finančnictví, která mě zvedla ze židle. Určitě znáte takové ty dolary v očích. Stejně tak v tu chvíli svítily i ty moje. V oblasti finančnictví se dají dnes vydělat opravdu zajímavé peníze a já měl plány, jak vybuduji kariéru. Má nová etapa podnikání vyžadovala i přestěhování se do jiného města. Rozhodl jsem se proto vzdát se své dosavadní práce a útulného bydlení jen proto, abych se vydal na tuto novou cestu. Nebyl bych to já, kdybych nechtěl neustále zkoušet něco nového.

     Finančnictví byl pro mě obor, o které jsem neměl ani potuchy, co vše tato oblast obnáší, a tak jsem byl donucen začít od samého začátku. Pamatuji si na chvíle, které pro mě byly opravdovou výzvou. Obzvlášť na samotném začátku, kdy jsem neměl představu o tom, jak dovést schůzku až k podpisu a prodat. Pamatuji si na chvíle, kdy jsem se během schůzky s klientem ztratil na samém začátku našeho dialogu. No řekněte sami, měli byste zájem o takovouto profesionalitu? :) Byly časy, kdy jsem trávil až patnáct hodin v kanceláři. Dospělo to až do bodu, kdy jsem neměl dostatek času sám na sebe a ocitl jsem se v životní nerovnováze. Svou vnitřní nenaplněnost a vyhaslé srdce jsem se snažil přehlížet a v naději si namlouval vše možné, jen abych neviděl skutečnost takovou, jaká je. Jedna ze situací, která pomohla nahlédnout do mého vyhasínajícího srdce nastala v době, kdy jsem neměl z čeho platit své vlastní bydlení, a tak mi jednoho dne majitel bytu oznámil, že se musím okamžitě ještě toho dne z bytu vystěhovat. Když jsem se ten den vrátil domu a všechny věci na mě čekaly už před bytem, ptal jsem se sám sebe, proč se mi toto vše děje a já stále padám dolů. Jako by mě sám život chtěl pořádně nakopat. A pak jsem to najednou pochopil. Vše, co jsem vnímal jako vlastní selhání, mi pouze ukazovalo, jak moc mé srdce trpí. Protože jsem mu celou tu dobu nenaslouchal, neměl jsem možnost si uvědomit původ své vlastní nespokojenosti v životě, a jednoduše nebyla jiná možnost, jak mi otevřít oči, než že mi život díky ztrátě střechy nad hlavou konečně natvrdo oznámil, že to vše musí jednoduše skončit Dnes to jsou pro mě zkušenosti k nezaplacení.

     V tu dobu mi pomohl člověk, který se v mém životě neocitl náhodou. David, který se na místo klienta stal mým dobrým přítelem, mi poskytl dočasné zázemí, než jsem se rozhodl udělat tlustou čáru za mým utrpením a odletět na ostrov Rhodes, na kterém jsem žil a zároveň pracoval půl roku jako animátor. Objevil jsem kouzlo svobody v mém životě a dnes bych ji už za nic neměnil. A tak začala má nová životní etapa cestování. Dal jsem si za cíl procestovat celý svět. Netrvalo dlouho a můj sen, se proměnil ve skutečnost. Objevila se příležitost odletět do Amazonie v Jižní Americe, kde jsem strávil dva měsíce v džungli. Stal jsem se dobrovolníkem, abych mohl být součástí něčeho velkého. V srdci amazonské džungle jsem pomáhal stavět léčebné centrum a zároveň jsem procestoval celý Ekvádor. 

     Často se v na naší cestě bojíme změn s pocitem, že o něco přijdeme, a tak vlastně nežijeme, ale přežíváme. Bojujeme o přežití a těžce za to platíme. Sedíme na místě a čekáme na to, co zázračného se v našem životě stane . A víte, co se stane? Vůbec nic. Životem proplujeme jako loď bez kapitána, která s největší pravděpodobností nedopluje ani k nejbližšímu pobřeží, a místo toho se ztratí na vlnách širého oceánu. Někdy i my si připadáme na naší plavbě životem stejně tak ztraceni, jako bychom se v něm topili. Nikdy však nezapomínejme na to, že my jsme kapitány v našem životě a jsme také těmi, kdo může chytit své kormidlo a změnit vlastní směr. Ať se děje cokoliv, mějme na paměti, že vždy stojí za to žít.